Zprávy z Banátu 3

Úterý 29. 5. 2018

Vstali jsme unavené ze včerejší diskotéky a šli jsme pro čerstvé pečivo. Vzbudili jsme ostatní říkankou “ Vstávej, semínko, holala“. Nasnídali jsme se a s úsměvem jsme vyrazili vstříc dobrodružství našeho výletu na vyhlídku nad Dunajem. Avšak únava nás přepadla dřív, než jsme si mysleli, a hoši si po pár metrech sedali na hřbitovní schody. Když už jsme tam seděli, paní učitelka Kupková nám řekla, ať se jdeme podívat na hřbitov a najít rozdíly mezi českými a banátskými hřbitovy. Jeden z podstatných rozdílů byl, že lidé zde v Banátu umírají často velmi mladí, a to snižuje průměrný věk dožití. Tento ač smutný, ale pravdivý fakt je způsoben nedostatečnou zdravotnickou pomocí. Dále se hřbitovy liší svou výzdobou (zde je spousta plastových a umělých květin) a hroby nejsou pořádně ohraničené. Na náhrobcích jsou česky psané nápisy s velmi špatnou gramatikou. Lidé zde mají jiné starosti, než je vzdělání. Pokračovali jsme tedy v cestě, během níž jsme měli plnit další úkol týkající se letošního tématu: divoká příroda Banátu. Sbírali jsme tedy květiny všeho druhu, které jsme měli po příchodu  určit z atlasů a zapamatovat si jejich název. Cestou jsme míjeli ohradníky a kluci jako obyčejně zkoušeli jejich funkčnost. Po příchodu došlo na již zmiňované určování květin, do kterého jsme se více než jen zapálili. Následovala příprava bazaru, která zahrnovala vybalování a skládání velkého množství oblečení a různých věcí. Následně jsme zašli na hřiště, kde se odehrával zápas mezi našimi a gernickými dětmi. Strávili jsme tam velmi užitý čas a máme velmi zážitků. Potom nás paní učitelka Kupková poslala spát.

 

Noční hra

Přišla pro nás p. uč. Kupková ve 23:00, abychom se oblékli a šli ven. Poslala nás po ulici za paní učitelkou Kopeckou. Ta  nám vysvětlila pravidla a my pokračovali po cestě značené svítícími kroužky. Bylo to krásné a velmi strašidelné. Po cestě jsme si museli zapamatovat obrázky. Na konci náš čekal pan učitel Flégl a museli jsme mu je říci. A potom hurá do postele. Výsledky se dozvíme ráno.

autoři: Zuzana Jungová, Eliška Likavcová, Gabriela Skaláková

zážitky dne:

  1. Dnes se mi líbilo, jak jsme se po namáhavém výšlapu šli s bráchou do venkovní sprchy vykoupat. Potom se mi ještě líbilo, jak jsme s Péťou a Vojtou skákali přes potok (byla to sranda). Ještě se těším dnes na fotbal.                                                                                                                                              autor: Ondřej Čtvrtečka
  2. Můj největší zážitek byl, jak jsme luštili kytky. I když jsme to udělali špatně, tak jsme to nakonec stihli. Umístili jsme se na pátém místě ze šesti, bylo to velké překvapení.                                     autor: Samuel Janko
  3. Můj nejlepší zážitek  byl, že jsme měli včelí med. Teklo mi to úplně všude. Ale stálo to za to.  autor: Nikola Kreclová 
  4. Dnes jsme šli na vyhlídku a byl tam moc krásný výhled. Pak jsme šli odpočívat do hospody a čekali na fotbal. Když jsme pak šli, tak to byl ze začátku náš konec (bylo to cca 15:0), ale pak přišli velký kluci a zatím to je 5:9 pro Rumuny.                                               autor: Šimon Spilka
  5. Dnes byl můj nejlepší zážitek fotbal, který jsme hráli potom, co jsme jedli domácí med, který jsme dostali od pana Boudy. Když jsem přišel na fotbal, bylo to 5:0 a domácí navrhli, že začneme od znova. Rozehráli jsme. Když jsme dostali gól, hned jsme věděli, že to nebude jednoduché, a tak jsme hráli a hráli, až jsme ztratili pojem o čase a přišli jsme později domů.                                                          autor: Jakub Karel Čtvrtečka
  6. Dnešní nejlepší zážitek z dnešního dne byl, jak jsme chystali bazar pro lidi z rumunského Banátu. Byla tam super sranda a dobrý kolektiv, co si pomáhal třídit věci na hromady. Líbilo se mi, jak se snaží i malým „kouskem“ pomoci lidem, co nemají dost peněz.                                                                                   autor: Stanislav Semerák
  7. Můj dnešní příběh je o tom, jak vypadá gernický hřbitov. Většina lidí tu umírala ve velmi brzkém věku. Když jsem si jej prohlížela, byly dva křížky vedle sebe, kde byli pohřbeni dva lidé, kteří umřeli v mém věku. Nechtěla bych umřít v patnácti. Co všechno je mohlo ještě čekat?                             autor: Angelika Bártová