V úterý 26.11. k nám přijela z Černčic Markéta, aby nám ukázala, jak se pracuje s vlnou. Je to děsně složité. Nejprve jsme se dozvěděli, k čemu všemu je ta fůra nástrojů, a dostali jsme do rukou srst z lamy, králíka, ovce a kozy. Je v tom dost rozdíl. Rozdíl je i ve vlně jednotlivých ovčích plemen, kterých je na světě přes 600. Například Ovečka Shaun / ve skutečnosti plemeno Suffolk 😊 /, nebo u nás pěstovaná plemena valašské a šumavské ovce. Celý proces začíná tím, že se získá ovčí rouno / ovce se stříhají zpravidla dvakrát ročně /, poté se vlna myje v průměrně teplé vodě. Když se vysuší, tak se natrhá na malé kousky a dá se do kartáčů. Rozčesaná poté přijde do cupovačky. A tady se třída rozdělila. Polovina byla u cupovačky, ta druhá vyráběla andílky. 
To se dělá takto: vlnu rozdělíme na dva pruhy, na jednom uděláme uzel, utrhneme malý kousek vlny, hlavu podvážeme a zapícháme jehlou. 
Mezi dvě části andělíčka vložíme druhý pruh, tím uděláme křídla a pak už „jen“ pracujeme jehlou. Můžeme také přidat sukni, vlasy, nebo vyrobit úplně něco jiného. V naší třídě jsme si oblíbili vlněné houby. Kátin anděl měl žlutá křídla, Vanesčin červená a Káťa říkala, že se jmenují Hořčice a Kečup a pan učitel se začal smát.
Uteklo to jako voda. Markéta říkala, že jsme moc šikovní, ale musela už odjet. Bylo to fajn.
Děvčata z 5.A