Naše učitelka Ing. Eva Pelikánová ze ZŠ Komenského Nové Město nad Metují je jedna z nejlepších, proto nás jako třídu napadl skvělý nápad! Zrovna se blížily Vánoce, a co by byl lepší dárek než přihlásit paní učitelkou do soutěže Zlatý Ámos (soutěž o nejlepší/ho učitele/učitelku. Dalo nám to sice plno práce s přípravou, ale stálo to za to!
21.2. Byl náš den D. Naše skupinka tří žáků si musela vymyslet pětiminutovou scénku, kde zahrajeme odůvodnění, proč jsme vybrali zrovna TUTO učitelku. Scénka nám tolik problém nedělala. Zvládli jsme ji vymyslet raz dva. Ale ty nervy nám daly zabrat. V 5.55 hod. jsme měli sraz na autobusovém nádraží a vyjeli jsme z našeho města do Prahy. Cesta tam byla na začátku klidná. Někteří ještě dospávali to, co v noci nenaspali, a někdo si nacvičoval scénář. Ale když jsme se už blížili k výstupu v Praze, byli jsme nervózní. V metru jsme to taky docela zvládali, ale pak přišla ta část dne, kdy se nám klepaly nohy. Vstoupili jsme do dveří Senátu. Tam jsme prošli kontrolou a šli do velké místnosti, kde byly židle jako v kině a před námi porotci. Za židlemi, co byly naskládané za sebou jako v kině, stál dlouhý stůl s bílým ubrusem a na něm leželo voňavé jídlo a pití. Sedli jsme si a čekali, až dorazí ostatní soutěžící.
Jakmile jsme v sále byli všichni, porota nás pozdravila krásnou školní Ámosovou písničkou. Pak se nám představili a my zase jim. Usadili jsme se a poslouchali, co nás bude čekat. Samozřejmě jsme byli ještě více nervózní, když jsme si mysleli, že budeme hrát před všemi soutěžícími a že to všichni uvidí a uslyší, ale naštěstí nám řekli, že si nás budou postupně po týmech volat k sobě do menší místnůstky s kamerou. Každý tým si musel jít vylosovat lísteček s pořadím našeho výstupu. Nakonec jsme byli druzí. Nebyli jsme s tím moc spokojeni, ale alespoň to budeme mít za sebou. Šel první tým a pak si zavolali nás. Sehráli jsme to slušně, ale trochu jsme také improvizovali. V polovině hraní jsme měli menší okno. Poté jsme si sedli všichni vedle sebe včetně učitelky naproti porotě, která byla moc milá a usměvavá. Vyptávali se nás na různé otázky o chování nás k paní učitelce a naopak. Také se nás ptali na zážitky a „průsery“. Zasmáli jsme se u toho, to byla pravda, ale nervozita nezmizela. I učitelka byla nervózní a to se na nás jen koukala. Ale zvládli jsme to! Měli jsme to za sebou, a když to mělo za sebou dalších pár týmů, šli jsme na prohlídku celého Senátu. Jedna sympatická paní nás provedla a něco málo nám řekla o historii, a jak to chodí teď. Udělali jsme si pár krásných fotek, které jsou vzácné, protože se tam moc fotit nesmí nebo vlastně vůbec. Dokonce jsme si sedli do místnosti, kde sedí senátoři. Bylo to opravdu super. Sice jsme nevyhráli, ale vítězství bylo už to, že jsme se tam mohli podívat a učitelka byla z našeho vánočního dárku spokojená a samozřejmě jsme dostali menší dárečky a učitelka květinu. To byla naše radost a navíc tam byl jeden jediný učitel, který si to zasloužil. Všichni tam byli moc milí a my jsme se tak domů vraceli spokojení, ale i trochu unavení. Domů jsme přijeli až večer kolem osmnácté hodiny, takže jsme byli úplně „mrtví“. Tenhle zážitek nám zůstane v hlavě i srdíčku navždy!
Nikola Kulhánková 8.B