Ujedou tisíc kilometrů autobusem a zároveň téměř o jedno století nazpět se vrátí děti z Nového Města nad Metují. Školáci totiž vyrazili do Gerniku, rumunské zemědělské vesnice, kde hospodaří převážně česká menšina. V Banátu je čekají kamarádi, budou točit video, fotografovat, ale dovezou s sebou i humanitární pomoc.
„Tentokrát vezeme šest invalidních vozíků, které pomohla sehnat novoměstská místostarostka spolu s Oázou a dobrušskými vozíčkáři. Mezi krajany je spousta starých nepohyblivých lidí a místní o ně prosili“, říká zástupkyně ředitele Základní školy Komenského Irena Kupková, která expedici organizuje. Kdysi ji nadchlo cestování po Rumunsku a z toho se pak zrodil i školní projekt Děti dětem.
Na cestu do Gerniku se vydalo pětadvacet školáků, dva učitelé a zdravotní sestra Miroslava Vávrová z náchodské chirurgie, kterou čeká obchůzka po místních pacientech i rozdělování zdravotnické pomoci.
Gernik leží na jihozápadě Rumunska v hornatém kraji patnáct kilometrů od Dunaje, který zde tvoří hranici se Srbskem. Babičky tady chodí v kroji do kostela, na pole se jezdí se žebřiňákem a místní prodávají úrodu na tradičním trhu. Česká mesšina tu žije téměř 200 let. Jejich předkové sem přišli za časů habsburské monarchie z různých koutů Čech, aby hlídali zdejší hranici před nájezdy Turků. Jenže časy se mění: v okolní krajině vyrostly větrné elektrárny a mladí odcházejí často za prací do Čech.
Polovinu autobusu zabral jako tradičně náklad ošacení, bot, osušek a dalších věcí, které darovali lidé z Nového Města či sponzoři. Na gernickém bazaru si je pak tamní lidé zcela jistě rozeberou.
Děti čekají v Gerniku opět neobyčejné zážitky. Navštíví jarmark s koňmi, budou stanovat, proplují lodí Dunajskou soutěskou a uvidí Ponicovu jeskyni. Budou taky zpracovávat v každé vsi projekt, co obyvatelé Banátu využívají z přírody a co ne. „Krajané například vůbec nesbírají houby, protože se obávají, že i jedlá houba může být nebezpečná, když roste vedle jedovaté.“ říká učitelka Kupková.
Novoměstské a gernické děti pracují na společných projektech každý rok. Vytvořily česko-banátský obrazový slovník, který zachycuje nová slova z tamní vesnice, nebo sebraly zpěvník pozapomenutých písní. Sestavily mapu, odkud přišli předkové krajanů, a v posledních dvou letech sbíraly zvyky dodržované o Velikonocích a Vánocích.
Štěpánka Tůmová (MF Dnes, 27.5.2013)