Tucet. Tolik projektů, setkání, zážitků, loučení,…to bude letos. Kolik bylo dětí, které toto zažily a odnesly si do života nezapomenutelné.
Prožít týden 1000 km od domova, mluvit česky, splynout s přírodou, krajany, posunout se v čase nazpět. Vklad do života, že ne vše, co máme doma, ve škole, ve svém městě, je samozřejmé. Uvědomění si, co je v životě skutečně důležité, co přináší člověku radost a spokojenost. Vstřícnost, sounáležitost, pomoc jeden druhému,… Množství morálních hodnot, které dnes nejsou vždy samozřejmostí. Úcta a respektování tradic, historie národa. Návrat ke kořenům. To je český Banát.
Změny jsou zde mnohem viditelnější než u nás. Dnes jsou vesnice srovnatelné s našimi, přesto úcta a pokora lidí k přírodě a k tomu, co jim dává, je stále stejná.
První rok projektu, kdy jsme vyjeli s 25-ti dětmi 4. – 6. třídy, byl nejnáročnější. Vše bylo nové pro nás i pro gernické děti, kterých bylo ve škole 55 a 18 ve školce. (Dnes 6 dětí ve škole, 4 ve školce.) Ostýchaly se. Prvně jim školu a vesnici navštívilo tolik dětí a navíc až z Čech. Čeština je spojila. Odpoledne na štěrkovém hřišti za školou by nikdo neřekl, kdo je odkud. Možná jen podle oblečení.
Cílem našich cest nebylo jen poznávání života našich krajanů, ale od samého začátku i pomoc. Sbírka oděvů, obuvi, školních a sportovních potřeb. Zároveň pomoc zdravotní. Zdravotní sestřička, která s námi jezdí, zajišťuje každoročně sponzorské dary zdravotního materiálu (především obvazového) a a základních léků. Kolik krajanů ošetřila na místě, by vám dokázala říci jen ona. Bylo jich hodně. Zahnisané rány, bércové vředy, … Další roky se nám ve spolupráci s Oázou podařilo dovézt tři invalidní vozíky a berle. Obrovská radost, neboť zdravotní pojištění si téměř nikdo v té době nemohl dovolit platit a tedy i tyto běžné zdravotní pomůcky tu nikdo neměl. Starých lidí je zde nyní převaha. Většina mladých odešla po revoluci do Čech. I to byl důvod pokusit se zachytit zbytky naší minulosti.
První rok jsme společně tvořili česko-banátský slovník s obrázky. Vniklo úžasné dílko dětí. Asi se ptáte, proč slovník, když to jsou krajané a mluví česky. Je to téměř 200 let, co odešli do těchto míst chránit hranici monarchie proti nájezdům Turků. Za tuto dobu vznikla nová slova, která jsou jiná u nás a zde.
Vzniklo i tak mnoho komických situací. Například, když Toník Mašek vyprávěl našim klukům, že jim do rána propadla kráva. Kam? Propadá se ve škole nebo do jámy,…??? Nakonec se dozvěděli, že chcípla. Například mobil je čelular, auto se řekne mašina, atd. Mnoho nových slov je spjatých s rumunštinou.
Druhý rok projektu jsme společně tvořili Banátský zpěvník českých písní, které jsou u nás již zapomenuty a zde se dochovaly. Děti posbíraly po chalupách téměř 150 českých lidových písní a sepsaly je.
Třetí rok jsme se vrátili o 200 let zpět. Hledali jsme v kronikách českých vesnic a natáčeli rozhovory s krajany na téma, odkud z Čech přišli do Banátu jejich předci. Vznikla mapa exodu. Nejvíce krajanů přišlo z oblasti západních Čech, kam se i dnes ve valné většině vrací.
Že je život banátských Čechů jiný a zároveň velmi podobný, je pro nás, když tam po roce přijíždíme, jako pohlazení. Je to jako návrat domů, návrat ke kořenům.
Mgr.Irena Kupková, vedoucí projektu