Co dobrého jedí v Banátu, aneb projekt Děti dětem IX.

Na co se vždy těšíme po výletu, po příchodu z práce či sportovním výkonu? Že si dáme něco dobrého k jídlu a k pití. Existují i cestovatelé, kterým stojí za to jet na druhý konec světa jenom proto, aby mohli ochutnat nějakou šílenost. A budeme-li upřímní, pak si přiznáme i to, že nějaká nezapomenutelná ňamka je jednou z mála věcí, kterou se i po letech pamatujeme ze senzační zahraniční dovolené. Našemu mlsnému jazyku prostě přiřazujeme v našem životě velmi významné místo, někdy až příliš významné, ale to je na jiný článek J

Proto je s podivem, že účastníci projektu Děti dětem přišli s tématem jídla až na devátý pokus. A že za ta léta trvání projektu zbaštili v Banátu mnoho skvělých specialit…

O jídle, pití, ale i cestě a zážitcích, se dne 1.12. hovořilo v knihovně. Bylo nás dost – učitelé, žáci, rodiče, pan starosta a další hosté. Na zdárný průběh dozírala šéfová projektu Irena Kupková s kolegyněmi Evou Pelikánovou a Renatou Majerskou, tedy trio, které letošní cestu s dětmi uskutečnilo. Jinak bylo vše na dětech. Povídání, zážitky i zpracování a pouštění filmového materiálu.

Následovala příjemná beseda a úplně nakonec film TV Metuje o příběhu banátského mladíka a české slečny. Velmi zajímavé.

Nahlédnout se dalo i do zpracovaného materiálu – tedy Banátské kuchařky s recepty známými i neznámými.

Mě zaujaly šupnudle. Nejen kvůli názvu, ale i proto, že mám rád brambory. Mimochodem – abych si pochutnal, používají se tam hodně. Takže šupnudle se dělají z vařených brambor, hladké mouky, vajec, sádla a strouhanky. Brambory uvaříme / ve slupce a nejlépe den dopředu /, nastrouháme, osolíme, do důlku rozklepneme vejce… No, je to dlouhé a stejně byste to ode mě nepochopili. Jenom prozradím, že to nakonec vypadá jako knedlíky velké jako prst. Pokud vás zaujaly šupnudle, nebo byste chtěli zkusit něco jiného, stačí se stavit u nás ve škole….

Václav Nýč