I když děti rády tráví vyučování mimo lavice, ne vždy je to tak, že by chystaná akce „mimo“ všechny nadchla. Když ale oznámím, že jedeme na zahradu do Černčič, na zahradu U lánské cesty, abych byl přesný, nadšení je všeobecné. Každý si tam totiž najde své – herní koutek, zvířata malá i velká, rostliny, zajímavá zákoutí a místa…. Navíc dohodnutý program vždy splňuje to, co bychom od vyučování měli požadovat – zážitky a poznatky tak říkajíc od A do Z.
Tentokrát to bylo moštování. Začalo to sbíráním jablek, které bylo zpestřené stromolezectvím. A osobně mě překvapilo, s jakým nadšením se děcka po jablkách vrhla na vložené sbírání ořechů. Při té příležitosti jsme si zopakovali význam plodů a zdravotní účinky ovoce a ořechů na lidský organismus. To nadšení možná plynulo i z toho, že sad je fakt krásný a ořechů tam bylo hodně. Čichových a chuťových vjemů tím pádem také 😊
Vloženou akcí bylo setkání s osly, to je taková sázka na jistotu. Ta zvířata mají prostě něco do sebe. Krátká svačina, kontakt s ovcemi, kachnami a podobně a pak už to šlo ráz naráz. Lisování jablek, stáčení a samozřejmě ochutnávání. Však čerstvě tekoucí šťáva je ta nej. A ze skleničky na zahradě za pěkného počasí chutná báječně. Navíc – vždyť jsme přiložili ruku k dílu. Pravda, ne všichni stejně, pro některé bylo houpání přitažlivější, ale to už k tomu prostě patří.
Díky, Markéto, rádi přijedeme příště. Vašek Nýč