Na přelomu září a října dvacet našich dětí a dva učitelé vyjeli na šestidenní zájezd do Anglie. Naše škola získala peníze z evropského grantu, proto děti jely zadarmo a platily jen některé vstupy. Jeli jsme s cestovní kanceláří PhDr. Jany Helikarové, která nám připravila velmi pestrý program. Celou dobu jsme měli mimořádně krásné počasí, a tak jsme si všechny dny ohromně užili.
Vyjeli jsme v sobotu ráno, v neděli ve tři ráno jsme seděli na otevřené palubě trajektu z Calais do Doveru a pozorovali očekávaný rudý úplněk. Ráno jsme už byli v Londýně, kde jsme strávili devět hodin poznáváním různých míst, která známe z učebnic (Westminsterské opatství, Parlament, Londýnské oko, Park sv. Jakuba, Buckinghamský palác, Trafalgarské náměstí, Národní galerie, Piccadily circus aj.). Odtud jsme odjeli do Worthingu, kde jsme byli ubytováni v rodinách. Děti měly první příležitost si anglicky popovídat a vyřídit různé praktické záležitosti („jak se zapíná ta vaše sprcha… můžu dostat ještě jeden polštář… nejím vepřové, ale jinak maso jím … do sendvičů mi už okurky nedávejte…“).
Děti každý den na tři hodiny chodily do jazykové školy St Georges ve Worthingu. Učily se vést jednoduché rozhovory, pilovaly výslovnost, jazykolamy a básničky. (Velmi nás těšilo, že učitelky chválily naše děti víc než děti z jiných škol…)
Po vyučování jsme jezdili na výlety – jednou do Brightonu, vyhlášeného letoviska a nejznámějšího města jižního pobřeží Anglie, kde jsme mj. žasli nad žraloky, rejnoky a karetami v nejstarším mořském akváriu na světě. Jindy jsme jeli do Porthsmouthu, kde kotví královské loďstvo a kde jsme si mohli prohlédnout a projít dvě z nejslavnějších lodí anglické historie – Mary Rose Jindřicha VIII. a Victory, na které nad Napoleonem zvítězil admirál Nelson. Holky to sice moc nebralo, ale kluci byli nadšení, když si prohlíželi a brali do rukou zbraně, slyšeli výklad k tolika předmětům ze života námořníků a vojáků a představovali si, jak to všechno asi tenkrát vypadalo (třeba jak asi vypadala mrtvola hrdinného admirála Nelsona, kterou tři měsíce vezli od Trafalgaru do Londýna naloženou v sudu whisky).
Nejsilnější zážitek pro většinu z nás byla cesta do Eastbourneu a na útesy Beachy Head a Seven sisters. Těžká romantika – modré nebe, plné slunce, vytrvalý vítr od moře, vlny rozrážející se o balvany, stometrové zářivě bílé útesy, rovně ukrojené jak špalek tureckého medu, nad námi plachtící racci a buřňáci, na útesech bohatý trávník v noci zastřihovaný divokými králíky… Děti fotily snad všude. Viděli jsme místa, kde si moře z pevniny ukrajuje, i místa (Cuckmere haven), kde naopak moře a řeka hromadí písek a kameny a dává vyrůst nové pevnině.
Poslední den jsme vyjeli brzy, abychom znovu mohli v Londýně strávit devět hodin (chrám sv. Pavla, Millenium bridge, Monument, chrám v Southwarku, loď Golden Hinde královského piráta Francise Drakea, galerie moderního umění (a donebevolajících nesmyslů) Tate gallery, Tower bridge a nakonec samotný Tower. Tam nás učitele děti moc překvapily – většina z nich dvě a půl hodiny procházela různé části hradního komplexu, studovala královské klenoty, luštila nápisy, které před smrtí zanechali královští prominentní vězni, smála se obskurním zprávám z hradního zvěřince. Před odchodem si polovina z nás popovídala a vyfotila se se sirem Thomasem Cromwellem, Jane Boleynovou, manželkou Jindřicha VIII. a dalšími (aspoň říkali, že se tak jmenují a rozhodně tak vypadali…). Pak už nás čekala cesta lodí po Temži od Toweru do Greenwiche, kde jsme si prohlédli Námořní akademii, slavnou obchodní loď Cuttysark a samozřejmě observatoř a nultý poledník. Byl už ale večer, na značku jsme moc neviděli, a tak některé děti dumaly, jestli to náhodou není nultý večerník…
V sobotu večer jsme dorazili do Nového Města. Několik dětí slíbilo, že sesbírají nejlepší fotky a udělají prezentace. Tak se máte na co těšit.
Mgr. Petr Pokorný