Úterý 29. 5. 2018
Vstali jsme unavené ze včerejší diskotéky a šli jsme pro čerstvé pečivo. Vzbudili jsme ostatní říkankou “ Vstávej, semínko, holala“. Nasnídali jsme se a s úsměvem jsme vyrazili vstříc dobrodružství našeho výletu na vyhlídku nad Dunajem. Avšak únava nás přepadla dřív, než jsme si mysleli, a hoši si po pár metrech sedali na hřbitovní schody. Když už jsme tam seděli, paní učitelka Kupková nám řekla, ať se jdeme podívat na hřbitov a najít rozdíly mezi českými a banátskými hřbitovy. Jeden z podstatných rozdílů byl, že lidé zde v Banátu umírají často velmi mladí, a to snižuje průměrný věk dožití. Tento ač smutný, ale pravdivý fakt je způsoben nedostatečnou zdravotnickou pomocí. Dále se hřbitovy liší svou výzdobou (zde je spousta plastových a umělých květin) a hroby nejsou pořádně ohraničené. Na náhrobcích jsou česky psané nápisy s velmi špatnou gramatikou. Lidé zde mají jiné starosti, než je vzdělání. Pokračovali jsme tedy v cestě, během níž jsme měli plnit další úkol týkající se letošního tématu: divoká příroda Banátu. Sbírali jsme tedy květiny všeho druhu, které jsme měli po příchodu určit z atlasů a zapamatovat si jejich název. Cestou jsme míjeli ohradníky a kluci jako obyčejně zkoušeli jejich funkčnost. Po příchodu došlo na již zmiňované určování květin, do kterého jsme se více než jen zapálili. Následovala příprava bazaru, která zahrnovala vybalování a skládání velkého množství oblečení a různých věcí. Následně jsme zašli na hřiště, kde se odehrával zápas mezi našimi a gernickými dětmi. Strávili jsme tam velmi užitý čas a máme velmi zážitků. Potom nás paní učitelka Kupková poslala spát.
Noční hra
Přišla pro nás p. uč. Kupková ve 23:00, abychom se oblékli a šli ven. Poslala nás po ulici za paní učitelkou Kopeckou. Ta nám vysvětlila pravidla a my pokračovali po cestě značené svítícími kroužky. Bylo to krásné a velmi strašidelné. Po cestě jsme si museli zapamatovat obrázky. Na konci náš čekal pan učitel Flégl a museli jsme mu je říci. A potom hurá do postele. Výsledky se dozvíme ráno.
autoři: Zuzana Jungová, Eliška Likavcová, Gabriela Skaláková
zážitky dne:
- Dnes se mi líbilo, jak jsme se po namáhavém výšlapu šli s bráchou do venkovní sprchy vykoupat. Potom se mi ještě líbilo, jak jsme s Péťou a Vojtou skákali přes potok (byla to sranda). Ještě se těším dnes na fotbal. autor: Ondřej Čtvrtečka
- Můj největší zážitek byl, jak jsme luštili kytky. I když jsme to udělali špatně, tak jsme to nakonec stihli. Umístili jsme se na pátém místě ze šesti, bylo to velké překvapení. autor: Samuel Janko
- Můj nejlepší zážitek byl, že jsme měli včelí med. Teklo mi to úplně všude. Ale stálo to za to. autor: Nikola Kreclová
- Dnes jsme šli na vyhlídku a byl tam moc krásný výhled. Pak jsme šli odpočívat do hospody a čekali na fotbal. Když jsme pak šli, tak to byl ze začátku náš konec (bylo to cca 15:0), ale pak přišli velký kluci a zatím to je 5:9 pro Rumuny. autor: Šimon Spilka
- Dnes byl můj nejlepší zážitek fotbal, který jsme hráli potom, co jsme jedli domácí med, který jsme dostali od pana Boudy. Když jsem přišel na fotbal, bylo to 5:0 a domácí navrhli, že začneme od znova. Rozehráli jsme. Když jsme dostali gól, hned jsme věděli, že to nebude jednoduché, a tak jsme hráli a hráli, až jsme ztratili pojem o čase a přišli jsme později domů. autor: Jakub Karel Čtvrtečka
- Dnešní nejlepší zážitek z dnešního dne byl, jak jsme chystali bazar pro lidi z rumunského Banátu. Byla tam super sranda a dobrý kolektiv, co si pomáhal třídit věci na hromady. Líbilo se mi, jak se snaží i malým „kouskem“ pomoci lidem, co nemají dost peněz. autor: Stanislav Semerák
- Můj dnešní příběh je o tom, jak vypadá gernický hřbitov. Většina lidí tu umírala ve velmi brzkém věku. Když jsem si jej prohlížela, byly dva křížky vedle sebe, kde byli pohřbeni dva lidé, kteří umřeli v mém věku. Nechtěla bych umřít v patnácti. Co všechno je mohlo ještě čekat? autor: Angelika Bártová
