Houbařina aneb vyučování v lese

Kolikrát jsem to už letos zaslechl – mám zakázáno nosit domů houby, povzdechl si tu jeden, tu zase jiný houbař. Ano, prý to byl nejvydařenější houbařský rok za nějakých deset let a zajisté platí – čeho je moc, toho je příliš 🙂

Jenomže, i když houba pro většinu z nás značí lahůdku, význam hub je v přírodě v něčem jiném – jsou to poslední rozkladači, kteří jako jediní dokáži rozložit dřevní hmotu, jsou nepostradatelní pro řadu rostlin a stromů a v poledních letech se zdá, že jejich tělo je skvělý materiál pro výrobu židlí, stolů a dalších konstrukcí. Nechme se překvapit, třeba budeme jezdit v „houbových“ autech.

Protože se snažíme učit celostně, nekončíme u jedlých a jedovatých hub. Houby znát, zejména ty jedovaté, je samozřejmě důležité, ale daleko důležitější je pochopit celek – význam hub a jejich důležitost.

Takže jsme v lese houby nejen sbírali, ale hledali jsme ty dřevokazné a využili jejich přítomnosti k pochopení delšího střípku velkého tajemství přírody. Houby jsou totiž všude. Na malé lžičce půdy, nasbírané ve zdravém lese, může být až 10 km houbových vláken!!

Takovouto hodinu pak stačí zpestřit několika lístečkovými hrami v lese a úspěch je zaručen. Zdravý vzduch a podněty ke studiu všude kolem nás – ideální lesní hodina.